Když znalosti nemají žádnou hodnotu

Velmi ráda poslední dobou slýchám o školách a učilištích, kde se daří realizovat skvělé projekty, v nichž studenti spolupracují s firmami a uskutečňují u nich svou praxi či stáže. A firmy naopak přicházejí více do škol a předávají své praktické znalosti a zkušenosti, a tak ještě více přibližují teorii praxi. Ráda bych pochválila všechny ty ředitele a učitele, kteří se opravdu snaží kombinovat teoretickou část s praxí a hledají nové způsoby, za něž jsou firmy dnes skutečně vděčné. Dávají tak mnohem více šancí mladým pracovníkům než kdykoli předtím. Stejně tak fandím ředitelům firem, kteří jen nesedí a neříkají, že kvalifikovaní zaměstnanci prostě nejsou, a jako správní vizionáři se dnes angažují ve školách.

Znalosti versus jejich využití

Zájem o znalosti je to základní, co každý učitel ocení. Když to navíc není jen o „jedničce“, ale také o tom, že tyto znalosti student dokáže opravdu použít, je to doslova zadostiučinění. Je radost sledovat člověka, který má znalosti a s lehkostí je dokáže použít tak, že věci fungují lépe. Znalosti z něj mohou učinit odborníka hodnotného pro svoje okolí. A ano, jakmile je hodnotný, pak nebude mít velké potíže si vydělat. Jediné, co v této rovnici není tak úplně jasně definováno a na co bych ráda upozornila, je fakt, že znalosti samy o sobě hodnotné vlastně nejsou. Hodnotu získávají až v okamžiku, kdy je někdo využije ve prospěch něčeho nebo někoho.

Dám vám jednoduchý příklad. Dejme tomu, že před sebou máme čerstvě vyučeného pekaře. Právě složil zkoušku a získal osvědčení, že je pekař. Pravděpodobně má nějaké znalosti o tom, jak péct chléb a jiné produkty, a když si začne hledat práci, může zaměstnavatele zajímat, zda má požadované vzdělání, díky čemuž může předpokládat, že má i potřebné znalosti. Bohužel ne vždy musí být tento předpoklad správný. Možná jste taky v některém předmětu „prošli“ zkouškou spíše tak, že jste se něco naučili nazpaměť a po zkoušce či písemce jste to prostě okamžitě zapomněli. Dokonce ani to, že někdo na škole prospíval opravdu výborně, nezaručuje, že získané znalosti dokáže využít při vytváření hodnotného výsledku.

Schopnost dotahovat věci do konce

Zkušený zaměstnavatel ví, že kromě oficiálního vzdělání a dokonce i kromě opravdových znalostí je také velmi důležité, aby byl nový zaměstnanec schopen dokončovat práci a odvádět výsledky. Pokud takový je a navíc se orientuje v oboru, má znalosti, díky nimž může svých výsledků dosahovat rychleji, efektivněji nebo chytřeji, je to jen a jen obrovská výhoda. Žádný zaměstnavatel ovšem neocení, když v jeho týmu existuje osoba, která má spoustu znalostí, ale nedokáže vzít za práci. Pokud nemá záměr dokončit úkoly, snahu zvládnout předložené výzvy a prostě se do věcí pustit a dotáhnout je do konce, nebude zaměstnavatel velmi ochoten ji platit.

Zaměstnavatel nechce platit za znalosti, chce platit za výsledky. Bude platit skvěle, pokud budete mít takové znalosti, díky nimž budou vaše výsledky skvělé. Proto jsou znalosti důležité, ale neméně důležité je také samotné zaměření na výsledky a schopnost jich dosahovat.

Zaměstnavatel nechce platit za znalosti, chce platit za výsledky.

Pekař peče housky

Zpět k našemu novopečenému pekaři (ale dosaďte si vlastně jakéhokoli vyučeného či vystudovaného člověka). Možná očekává nemalý plat za to, že dosáhl vzdělání a potřebných znalostí, a může být překvapen, pokud to zaměstnavatel nevidí stejně. A není to o konkrétním oboru nebo o tom, že pořádné odměny se rozdávají jen v managementu. Jsem přesvědčena, že žádná pozice v žádném oboru není podřadná. Záleží na tom, jak se k ní postaví osoba, která ji zastává.

V této souvislosti můžeme mluvit o třech stavech existence, které odrážejí konání jednotlivce na dané pozici.

Být – skutečnost, že jednotlivec něčím je, má funkci. V případě pekaře to, že je (tedy existuje), samo o sobě nic neprodukuje, za to, že se někdo někde jen vyskytuje, není žádný zaměstnavatel ochoten platit.

Dělat – vykonávání úkolů, činností a akcí. U pekaře je to míchání, hnětení, pečení atd. Je to mnohem lepší než jen „být“, ale ani tak to není zárukou, že toto dělání bude zaměstnavateli k něčemu dobré, tedy, že za ně bude ochoten zaplatit.

Mít – vytvoření výsledku. „Mít“ v této trojici je myšleno tak, že osoba je schopna vytvořit hodnotný produkt. A „produkt“ je úplně dokončený, hodnotný výsledek nějaké akce, který lze vyměnit uvnitř nebo vně organizace. Díky této definici můžeme říct, že na každé pozici je možné také přesně definovat výsledek, jehož má být dosaženo. Pokud by to někde nebylo možné, pak je jasné, že je daná pozice nadbytečná a nepotřebná a organizace se bez ní dobře obejde. U pekaře například můžeme definovat jako výsledek práce upečený, voňavý a křupavý chléb. Záleží na nadřízeném, jak detailně tento produkt definuje. Možná, že někdo doplní „za využití správných surovin, v definovaném množství a dodaný v náležitém čase“.

Pokud někdo přirozeně vytváří produkt, zajímá se o to, jak se mu daří jej dodávat, pravidelně sleduje jeho kvalitu a ještě přichází s řešeními, jak tohoto produktu dodat více a efektivněji, stává se pro zaměstnavatele nepostradatelným, ať už je na jakékoli pozici.

Text: Lucie Spáčilová

Foto: Shutterstock a archiv Performia