Petr Prause: Od „bastlení“ vede přímá cesta k vynálezům

Na trhu je dnes řada kvalitních a důmyslných elektronických stavebnic, které obsahují veškeré potřebné součástky. Pro děti je však daleko dobrodružnější, když si mohou součástky na sestavení přístrojů samy sehnat a přístroje vyrobit. Hovořili jsme o tom s Petrem Prausem, představitelem soukromé iniciativy Hamík, který již 49 let podporuje v dětech a mladých lidech zájem o elektrotechniku, robotiku a radiotechniku a vyhledává technické talenty.

Co si má laická veřejnost pod těmito aktivitami představit?

Nejlépe to vyjadřuje obsah pojmu „bastlení“. Přirovnal bych to ke kutilství či amatérské výrobě. Jde o vyhledávání a shromažďování informací, studium funkce součástek a zapojení, sestavování na zkušební desce často s kombinováním různých zapojení, úpravy hodnot s cílem dosáhnout co nejlepších výsledků, návrh definitivního rozmístění součástek, zhotovení a osazení plošného spoje až po měření výsledných parametrů. Vyvrcholením je mechanická stavba, často na vysoké designérské a estetické úrovni. Závěrem se zhotovuje dokumentace pro pozdější opravy a vylepšování.

Jaké dovednosti taková činnost vyžaduje?

Jde o experimentální činnost, k níž je potřeba zručnost v zacházení s nářadím, znalost čtení výkresů a schémat, zacházení s měřicími přístroji, dodržování zásad bezpečnosti práce a tak dále.

A jaký cíl si vaše iniciativa klade?

Přivést děti k technice, vzbuzovat v nich zvídavost, podněcovat jejich tvořivost obecně. A pokud je takové „bastlení“ směřováno ke stavbě jednoduchých vysílacích zařízení, u dětí se projeví časem zájem o to stát se radioamatéry a získat koncesi. Za léta našeho působení jsme se přesvědčili, že jde o velice účinnou formu sebevzdělávání, které je pro výchovu kvalitních techniků, inženýrů a vědců nezbytné. Proto je třeba, aby se u dětí probouzel aktivní zájem o techniku co nejdříve.

Divit se teď

Jaký byste doporučil postup?

Velmi se osvědčily Dny v radioklubu nebo Dny v kroužku elektrotechniky, během nichž mohou děti zhlédnout výstavbu jednoduchých elektronických přístrojů, tzv. divítek. S tímto termínem, okořeněným trochou tajemství, kdysi přišel příbramský nestor práce s dětmi a mládeží se zájmem o radioamatérství Karel Svoboda. Do pytlíku vložil součástky potřebné ke zhotovení přístroje a dětem pomohl jej sestavit a oživit.

Doporučujeme přístroj před očima dětí postavit a až poté jim detailněji vysvětlit, co a jak v něm funguje. Lze začít například pájením součástek mezi dva silnější dráty, plus a minus, kde jsou součástky rozložené jako na schématu. Teprve později děti dostanou úkol navrhnout plošný spoj a soutěží mezi sebou, kdo jej má hezčí a přehlednější. Vedoucí kroužku vítězné návrhy vyleptá a na příští schůzce rozdá k osazení.

Ti nejšikovnější mohou dostat za úkol nakreslit schéma zpětně, podle nějakého jednoduššího plošného spoje. Tím se začínající technici procvičují v kreslení, aby bylo schéma přehledné. Pak se lze zamýšlet nad možnostmi dalšího vylepšování, případně i konkrétního využití. Postupně lze děti dovést k tomu, aby si dokázaly samostatně vyhledat na webu, v knížkách a časopisech zajímavá zapojení, náměty a informace, aby si pak již samostatně obstarávaly materiál, který není ve skladu.

O co je největší zájem?

O programování jednočipových mikrokontrolérů, výrobu jednoduchých robůtků sledujících čáru nebo zhotovování vozítek poháněných solárními panely.

Jakou roli hrají v probouzení zájmu dětí o smysluplné volnočasové aktivity jejich dospělí rodinní příslušníci?

Podstatný! Jsou velmi důležití především při prvních krocích v oboru. Podpořit aktivní zájem dětí o technické disciplíny se může časem zúročit při výběru budoucí profese.

Text: Věra Vortelová

Foto: archiv Petra Prauseho