Petr Koubský: Matematika je svět, v němž se dá příjemně zabloudit a nabrat vnitřní klid

Text Věra Vortelová, Foto Marek Jenšík TECH EDU 1 / 2014

„Většina lidí si nechá uniknout, jak je matematika krásná. Pro mne je její nejbližší analogií horolezectví, hledání cesty velkou a složitou stěnou, kde se větví varianty dalšího postupu, kde potřebujete sílu a šikovnost, ale hlavně musíte umět přečíst skálu, poznat její strukturu, její skryté vzorce. Matematika není věda o číslech, ale o strukturách.“ Když Petr Koubský hovoří o obávaném studijním oboru, uvěřil by mu i notorický repetent. Se známým popularizátorem vědy a digitálních technologií a empatickým pedagogem jsme si povídali o matematice ve škole a běžném životě, informačních technologiích a dialogu s generací Z.

» Proč nemá podle vašeho názoru tolik českých dětí rádo matematiku?

Myslím, že hlavní problém spočívá v tom, že ji považují za samoúčelnou. Nechápou, k čemu jim může být dobrá. Proto přistoupily na model chování, k němuž je převažující způsob výuky na našich školách vede: něco se naučím, jsem za výkon oznámkován a pak to všechno klidně mohu zapomenout.

» Jak byste na to šel vy?

Přesvědčoval bych je na příkladech a aplikacích z běžného života, že matematika je nejen praktická, ale může být i zábavná. Začínat výuku matematiky od komplikovanějších a abstraktnějších případů místo naopak je nejlepší způsob, jak u dětí vyvolat k tomuto oboru averzi. A nebál bych se ani emocí a humoru. Ale aby matematika děti bavila, musí nejprve bavit učitele.

„Aby matematika děti bavila, musí nejprve bavit učitele.”

» Můžete být konkrétní?

Například takovou trojčlenku se mohou naučit při běžných nákupech. Třeba by měly odpovědět na  otázku, které balení je výhodnější: o 200 gramech za 40 korun nebo o 300 gramech za 44 korun? Jde skutečně o slevu? Kdo by při nákupech v supermarketu odhalil mezi „slevami“ největší podvod, dostal by zvláštní pochvalu. Nebo princip Pythagorovy věty se dá dobře vysvětlit, když na zahradě vyměřujeme pravoúhlý záhonek pomocí provázku a kolíku.

» Ale výchova mladé generace není záležitostí jen pedagogů. Neměli by rodiče se základními školami víc spolupracovat?

Určitě. Pokud jde o mě, nechápu školu jako zařízení, kam dítě odložím a pak si je zase přijdu vyzvednout. A z osobní zkušenosti vím, že někteří z rodičů to vidí podobně.

» A uplatnil jste se jako kooperující rodič, když vaše děti chodily na základní školu?

Ne.

» Neobávali se učitelé, že se vaše metody výuky ukáží pro děti jako přitažlivější?

To bych jim nepodsouval. Spíš jsou jako většina lidí zvyklí fungovat zavedeným způsobem a neradi ho mění. Přesto je to škoda. Rodičů, kteří by byli s malým povzbuzením ochotni předat své znalosti a zkušenosti nebo s něčím pomoci, je spousta.

» Nositel letošní Ceny VIZE 97 Andrew Lass, profesor kulturní a sociální antropologie v USA a někdejší člen Dismanova rozhlasového dětského souboru, vyžaduje od studentů, aby si na přednáškách dělali poznámky ve formě klíčových slov a citací rukou na papír. Podle něj jim digitální technologie při chápání smyslu argumentů nepomohou. Právě naopak. Budou jim prospěšné, jen když látce nejprve správně porozumí. V současné době však kupují rodiče tablety již tříletým dětem. Měla by se podle vašeho názoru využívat elektronická média při výuce na základních školách?

S argumentací amerického profesora lze principiálně souhlasit, ale nemůžeme ignorovat fakt, že děti mají digitální technologie doma a běžně je používají. Školy, v nichž se preferuje klasický způsob výuky, jim nutně připadají jako středověk. Při výuce je vždy klíčová osobnost pedagoga. Záleží na tom, zda využívá nových technologií jako pomůcky účelně a  smysluplně. Dovedu si představit kvalitní výuku jen s křídou a tabulí i neefektivní s tablety a nejnovějším softwarem.

 

Celý článek si přečtěte v tištěné verzi TECH EDU 1 / 2014 na straně 8—10.