Martin Tvarůžek: Designér musí mít blízko k technice

„Říkal jsem si, že nemohu nabádat své studenty k tomu, aby se účastnili soutěží a poměřovali své schopnosti s konkurencí, a přitom jim nejít příkladem,“ vysvětluje letošní držitel ocenění Red Dot Winner za design obráběcího stroje navrženého pro firmu Škoda Machine Tool a vedoucí ateliéru Ústavu průmyslového designu Fakulty architektury ČVUT Praha Martin Tvarůžek svou motivaci, proč se přihlásil do prestižní mezinárodní soutěže. V šedesátileté historii Red Dot Award jde o první vítězství českého tvůrce ve strojírenské kategorii.

A jak studenty vaše rozhodnutí ovlivnilo?

Dlouhodobě je vedu k tomu, aby v sobě měli tvůrčí pokoru, ale zároveň si věřili a nebáli se konkurence. V době, kdy jsem dostal zprávu o udělení Red Dot Design Award, jsem se dověděl, že ze sedmi českých studentů, kteří se v soutěži Electrolux Design Lab probojovali mezi stovku nejlepších, je šest mých žáků. Nemusím snad zdůrazňovat, jak velkou jsem měl radost.

Není jich tedy zrovna málo. Jak se to povedlo?

Především se snažím změnit jejich myšlení. Vysvětlit jim, co je posláním designéra, jak může design ovlivnit prodejnost výrobků, co jsou inovace, jaký je jejich potenciál a jak funguje firma. Za jednu z hlavních příčin, proč se lidem někdy nedaří dosáhnout úspěchu, považuji skutečnost, že sobě a své vizi málo věří. Když mi někdo ze studentů dlouze vysvětluje návrh projektu, zeptám se ho: Věřil bys své myšlence třeba jako majitel firmy?

Během výuky je občas stavím do modelových podnikatelských situací z reálného života. Mají si představit spolužáky jako své zaměstnance, jimž se musí postarat o zakázky a firmě o podnikatelský úspěch. Kromě toho si kladu za cíl, aby si v nevelkém časovém prostoru, který pro sebe máme vyhrazený, alespoň někteří z nich uvědomili, že dokáží překročit svůj limit. Ale stejně tak považuji za úspěch, když student, který se o to nesnaží, studium opustí a vybere si jiný obor, v němž se třeba uplatní lépe.

Co je ještě důležité, aby pochopili, než vyrazí do firem za zakázkami?

Že design může produktu v pronikání na trh významně pomoci, ale také výrobce vážně poškodit. To si někdy neuvědomuje ani management firem. Z toho pro designéra, zejména průmyslového, který pracuje s nákladnými produkty, vyplývá velká zodpovědnost. A kromě toho zdůrazňuji význam týmové práce se zástupci jiných profesí.

Klíčový je zákazník

Mladí lidé jsou vedeni k tomu, aby byli sebevědomí a průbojní. Ke zkušeným pracovníkům se pak chovají jako mistři světa. Jak vypadá srážka studentů s každodenní realitou v podnicích?

Aspoň zpočátku některým z nich chybí pokora a někdy i slušnost. Víc myslí na sebeprezentaci než na zákazníka a neorientují se na podstatu problému.

Učím studenty i smyslu pro zodpovědnost a týmové práci. A taky pokoře a slušnosti.

Za jednu z hlavních příčin, proč se lidem někdy nedaří dosáhnout úspěchu, považuji skutečnost, že sobě a své vizi málo věří.

A v čem je ta podstata?

Měli by se především s ohledem na zákazníka zamyslet nad smyslem zadání a odhalit inovační potenciál produktu nebo služby. Při tom je třeba zapojit maximum funkčních, uživatelských a dalších aspektů produktu, ale neměnit všechno za každou cenu.

Co když si zadavatel a designér takzvaně nesednou?

To je vážný problém. Dobrá komunikace mezi designérem a managementem firmy je jedním z hlavních předpokladů úspěchu. Designér musí svého partnera umět přesvědčit o smysluplnosti svých návrhů. Vývoj produktu je týmová práce, která kromě designéra zahrnuje nejen vedení firmy a konstruktéry, ale i servisní pracovníky, zaměstnance úseku obchodu, marketingu, logistiky či nákupu. Průmyslový design je komplexní péče o produkt. Také proto se mé příspěvky na inovačních konferencích nazývají Designér jako integrátor vývojového procesu.

V jednom rozhovoru pro média jste jednu ze svých prvních hodin za vysokoškolskou katedrou přirovnal k návštěvě pojišťovny. Jak jste to myslel?

Přišel jsem do výuky v době, kdy se již mělo pilně skicovat, a spatřil jsem všude notebooky s otevřeným vyhledávačem a nad nimi skloněné hlavy. Měl jsem chuť všechny přítomné vyhodit. Necítil jsem se jako v učebně designu, ale v pojišťovně. I nejzkušenější designér nezačíná navrhovat na počítači, ale s tužkou v ruce na papíře.

Práce se studenty mě nutí i k práci na sobě

A čemu ještě se hned v první fázi procesu se studenty hodně věnujete?

Definování zákazníka a určení povahy produktu. Výsledkem je volba adekvátního tvarosloví.

Co má design společného s tvaroslovím?

U designu je tvorba tvarosloví velmi důležitá, protože identifikuje produkt s firmou. A dvojnásob to platí u velkých celků.

Vzpomínám si, jak jedna studentka obhajovala u zkoušky židli. Ptal jsem se jí, do jakého prostředí je určena. Domů, nebo do restaurace? Já nevím, odpověděla. Tak jsem do výuky zavedl kreativní rozcvičky. Například na téma sezení jsme popsali několik listů papíru, na nichž jsme si odpovídali na základní otázky. Kdo používá židli, kde se s ní všude setkáváme – v kavárnách, hotelech, čekárnách, restauracích, doma... Co je kavárna za prostor? Jaké budou požadavky na židli v kavárně? Jak dlouho se tam návštěvníci zdržují? Zpravidla krátce jen na kávu, případně cigaretu a krátký odpočinek během dne. Takže na rozdíl od restaurace, kde meníčko stojí 130 korun a láhev vína 600 korun, stačí v kavárně židle bez polstrování. Podobně jsme postupovali u hodin nebo budíku.

V současné době mohou studenti vycestovat třeba až na konec světa, ale běžný praktický život a každodenní potřeby zákazníků často neznají. Jak je učíte, co je pro jejich budoucí profesi podstatné?

Nejlepší je ukázat si to na příkladech. A nutím je chodit do terénu. Jen u počítače nebo v učebně se na praxi nepřipraví. Například když jsme se zabývali tématem drobných zdravotnických přístrojů, studentka Petra Salaquardová se dostala až k lékařskému zákroku, při němž lékařka strkala chlapečkovi do nosu sondu. Samozřejmě, že křičel a bránil se. Když mi ukázala z této události fotky přístroje od renomované globální firmy, šokovalo mě, že produkt je černý. Jestli je něco u každého člověka spojeno s negativními emocemi, pak jsou to zdravotnické výkony, protože se jich lidé bojí. A černá barva není v tomto případě dobré řešení. Proto Petra ve své rešerši kromě studia produktů konkurence zohlednila také faktor, který děti pozitivně ovlivňuje. Jsou to hračky, například Lego. Výsledkem její práce pak byla žlutobílá ORL sonda pro dětské oddělení.

Nebo Darya Varanetskaya. Hned při našem prvním setkání prohlásila, že není technický typ. Udělal jsem vše pro to, abych ji z tohoto omylu vyvedl. Výsledkem je například její přístup k bakalářské práci Život kočky v zajetí a návrh funkčního kočkolezu. Vyšla z úvahy o tom, jak žije kočka ve svém originálním prostředí, a prvky z něj přenesla do malého bytu. Popsala hlavní okruhy – dynamiku, klid, stravování, vyměšování, hru – které se protnuly v jednom průsečíku: definici toho, co kočky obtěžuje. Produkt jsme zaměřili na dvě cílové skupiny: na samotnou kočku a chovatele s tím, že pro každého z nich bylo třeba najít motivaci. Inspirací nám byl popis toho, jak bude vypadat den kočky a den majitele, který odchází do práce a zvířeti nechává prostor zcela pro sebe. Výsledkem úvahy pak bylo vytvoření pěti segmentů knihovny ve formě otáčivých korpusů, které kočce svojí nastavitelností odstraňují moment předvídatelnosti a chovateli nabízí proměnu produktu do kultivované knihovničky bez velkých nároků na prostor. Při realizaci jsem pro ni domluvil schůzku s konstruktéry ze svých partnerských firem. Darya jela ochotně přes půl republiky, aby svůj prototyp dotáhla k co nejlepšímu výsledku. Když na obhajoby do ateliéru dopravili její produkt, už věděla, že zvládne práci s ostatními profesemi a nemusí říkat, že není technický typ.

Jak na váš způsob výuky reagují studenti?

Z toho, co si o tom povídáme, mi vyplývají dva závěry: že jsem dal jejich studiu smysl a velmi oceňují rozsah péče a míru pozornosti, kterou jim věnuji. Co může pedagoga motivovat víc?